Výstava sklářství na Sázavě

O sklářské huti František v Sázavě

Stavbu druhé hutě v Sázavě nazvané František zahájil Josef Kavalier na počátku roku 1882, jak dokládá  kolaudační paré projektu se schvalovací doložkou hrubé stavby z 24. 4. 1882, které se dochovalo v podnikovém archivu. Stavba pak pokračovala stavbou tavící pece a ostatních zařízení uvnitř budovy.

Nová huť byla ku podivu vybavena ještě tradiční českou pecí pro přímý otop dřívím s volným odtahem spalin střešním průduchem. Mladý Vladimír byl v té době na roční studijní cestě v saských, duryňských a severočeských sklářských hutích.

Stavba hutě skončila na podzim téhož roku, takže 8. listopadu 1882 se zastavilo tavení na staré huti a 22. 11. byl zahájen provoz pece na Františku. Tavení však probíhalo s potížemi, trvalo dlouho a za nedostatečných teplot. Příčina byla pravděpodobně ve vlhkém terénu a vysoké hladině spodní vody, jak se to projevovalo již dříve i na staré huti a jak se o tom zmiňuje i Antonie Kavalírová ve svých Pamětech.

Na peci se s obtížemi tavilo až do jaro následujícího roku. Mezi tím se vrátil ze své cesty Vladimír, zřejmě s čerstvými poznatky z provozu sklářských pecí otá-pěných plynem, jak je poznal v Sasku a pravděpodobně už  také v severních Čechách na Teplicku. Nevíme zda a jak mnoho musel otce o svých názorech o nutnosti přestavby pece přesvědčovat, Josefův "Památník" o tom mlčí. Skutečností je, že provoz klasické, přímotopné pece byl na Františku 12. května 1883 zastaven a tavení i výroba se přenesla zpět na Svatoprokopskou huť, jejíž pec nebyla naštěstí zbourána.

Na huti František se mezitím urychleně stavěla nová pec s předehřivacími komorami, Siemensův generátor pro výrobu plynu z dříví, kanálový odtahový systém a nezbytný, 35 metrů vysoký komín. Práce musely probíhat svižným tempem, protože poslední tavba skla na Svatoprokopské huti skončila 27. prosince 1883, tedy 46 let po zahájení výroby v r. 1837. 14. ledna 1884 bylo na huti František poprvé utaveno sklo na peci  s plynovým  otopem.  Pec  na Svatoprokopské huti byla zbořena a objekt hutě po úpravách využíván jako pukárna, brusírna a sklad hotových výrobků.

Nový způsob tavení skla znamenal významnou modernizaci výroby a provozu sklárny. V krátké době přešla huť na 24 hodinový cyklus taveni a zpracování skla, takže skláři nenastupovali do práce v různou denní dobu na znamení taviče, že je sklo utaveno, ale pravidelně ráno, zatím co tavení probíhalo odpoledne a v noci. Podstatně, až o 150 C vyšší teplota tavení umožnila zlepšit výrazně kvalitu právě kavalierských tvrdých skel. Až paradoxně se to projevilo na zvláště tvrdém skle INFUSIBLE, které se na staré peci nedalo vůbec dočeřit, takže mírná bublinatost výrobků byla zákazníkům známa a uznávána jako charakteristický znak výrobku. Traduje se, že když odběratelé dostali první výrobky ze skla, utaveného na nové peci, bez bublinek, protestovali, protože nevěřili, že se jedná o stejně kvalitní sklo jako u dřívějších dodávek.

V současnosti je huť František používána již jen jako sklad. Nadace Josefa Viewegha sklářská huť František usiluje o zakoupení objektu a jeho přeměnu na muzeum sklářství v Posázaví.  Pro výstavu Sklářství na Sázavě, ke 170.  výročí vzniku skláren Kavalier v roce 2007 zapůjčily objekt společnosti Jiná Vesta Sklárny Kavalier a.s., za 1 Kč.

Radosti starosty č.6 (ze Sázavských Listů)